Baruchovo široké rozpětí výtvarné fantazie jej přivedlo již v časném dětství a mládí k vytváření drobných dekorativních předmětů a k tvarování hraček. Svou vlastní hravost a hračky samotné začal velmi záhy vnímat a chápat jako důležitou součást nástrojů k zaměstnání dětské mysli, svalů a dětského citu. Setkal se s lidovou hračkou, která obveseluje a zaneprazdňuje děti hrou i prací a je jakýmsi vtělením a zhmotněním radosti ve dřevě, travinách, hlíně, či v hadérkách - v těch materiálech, které jsou lidem a dětem nejpřístupnější. Vytvářel malované a řezbované truhličky, soustruhované a leštěné dózičky, misky, plastiky bůžků a nástolní plastiky, ve kterých uplatňuje symboly Radhoště, Krakonoše, geometrizovaný ornament a jasnou polychromii s drobnopisným dekorem.

Jeho návrhy hraček představují pestrou plejádu soustružených postaviček figur lidských i zvířecích, nepostrádajících humornou a karikující charakteristiku sochařsky cítěných drobných hmot.

Ve 20. a 30. letech 20. století vedl Jožka Baruch mnoho řezbářských kurzů v Čechách a na Slovensku, kde se svými svěřenci vytvářel kazety, reliéfní řezby, rámy, vlysy, svícny, obušky, dřevěné nožíky na dopisy a jiné upomínkové předměty, na kterých byly uplatněny dekory květů, akantových listů, rozvilin, volut, palmet, kartuší a vrubořez, tedy široká paleta stylizovaného dekorativního jazyka používaného také ve všech dalších oborech jeho grafického a malířského díla.

PhDr. Alena Podzemná