Pro Jožku Barucha představuje další zdroj tvůrčího zaujetí inspirace literární. Čerpal z díla básníků a spisovatelů, kteří mu byli blízcí a jejichž dílo měl rád: Erben, Neruda, Sova a Bezruč. Nakreslil mnoho bájných a pohádkových postav a ke Slezským písním, k nimž přilnul již za studií na dřevařské škole, se stále, po dobu téměř padesáti let citově i výtvarně vracel. Také vlastní literární tvorba vyrůstající ze vzpomínek na dětství prožité „Pod Junákovem“ a znějící jadrným valašským dialektem mu srostla s výtvarným doprovodem v jediný líbezný celek dokládající Baruchův citový postoj k lidem a životu.

Mimořádné místo v jeho tvorbě zaujímá užitá grafika a typografie, ve kterých využil svůj kreslířský fond a smysl pro ornamentální a stavební strukturu všech použitých prvků, včetně písma. Jeho svérázná grafika byla častokrát využita pro podobu plakátů, obálek, titulních listů a ilustrací publikací, knih, příležitostných tisků a časopisů, jež byly vydávány výtvarnými spolky, institucemi, školami i soukromými osobami. Některé časopisy pravidelně výtvarně upravoval po delší čas, ve 20. letech redigoval Výtvarné snahy.

PhDr. Alena Podzemná