Úvodní slovo PhDr. Pavla Šopáka při vernisáži výstavy
Grafická balada Jožky Barucha
Valašské Meziříčí, Galerie Sýpka, 28. 7. 2009 – 28. 7. 2011

Kdybychom hledali čitelné a obecně srozumitelné vizuální symboly kultury první československé republiky, myslím, že bychom je snadno nalezli – dejme tomu – v podobě architektury Zlína či Hradce Králové, v soudobé sklářské tvorbě, typografii nebo průmyslovém designu. To vše připomíná vitalitu české moderní kultury ještě dnes, po desetiletích a stále je – a troufám si tvrdit stále více je – obdivováno, studováno a poznáváno. Jsem přesvědčen o tom, že mnohostranná umělecká tvorba malíře a grafika Josefa Barucha je rovněž tím, co meziválečné Československo reprezentuje zdaleka nejen v regionálním kontextu. Je tomu tak pro maximální spojitost formální a obsahové stránky jeho díla, v suverénním zvládnutí grafického projevu, který je – jakkoliv narativní – primárně nepopisný, povětšinou vycházející z virtuózní, velice umné, invenční stylizace, která v úhrnu směřuje k dobře postižitelnému, čitelnému jazyku. Baruchův grafický projev se uplatňoval v nesmírně široké škále úkolů od knih a časopisů přes ex libris, obálky příležitostných tisků, plakáty, reklamy a viněty.

Josef Baruch trvale žil v Praze, kde studoval na uměleckoprůmyslové škole – odtud onen specifický grafický projev, podpořený studiem u profesora Františka Kysely – ale neustále se vracel do rovného kraje. Určité napětí mezi Prahou a severovýchodní Moravou se promítá nejen do formální stránky Baruchova díla, ale zejména do okruhu objednavatelů, do konkrétních úkolů a tvůrčích problémů. Zdá se, že nejvýstižněji nalezla jeho tvorba ohlas v kruzích moravských bibliofilů, což bylo hnutí v meziválečném dvacetiletí neobyčejně vitální a široce rozvětvené a zahrnovalo řadu měst, tamních tiskáren a kulturních osobností nejen z řad výtvarníků a literátů. Josef Baruch jistěže nebyl sám, který se bibliofilských tiscích své doby podílel – vzpomeňme alespoň Ferdiše Dušu nebo Arnošta Hrabala, osobnosti zjevně kontradiktorické svým výtvarným a intelektuálním zázemím a charakterem své tvorby. Od svých uměleckých vrstevníků se ovšem lišil suverénním zvládnutím dřeva jako výchozí matérie nejen pro grafickou práci, nýbrž také – zejména v ranných dvacátých letech – vhodného k výrobě hraček a rozličných upomínkových předmětů, jak tuto módu polychromovaných rustikalizovaných artefaktů přinesla československá varianta mezinárodního art déco. Baruchovo redaktorství v prestižním periodiku Drobné umění – Výtvarné snahy v letech 1923 – 1926 jej pro tuto dobu vyneslo do úzké skupiny arbitrů tohoto českého národního dekorativismu, v jehož kontextu by měl být více a zřetelněji řazen a doceňován. Tím spíše, že nejenom dřevo, nýbrž také textil nalezl v něm skvělého výtvarníka, a to zejména díky spolupráci s Moravskou gobelínovou manufakturou zde ve Valašském Meziříčí.

Neradostné dětství jako by v Josefu Baruchovi vyvolalo potřebu snivého, neskutečného světa tady, na zemi, kde se s naprostou samozřejmostí potkává realita s pohádkou, lidé naší doby s bytostmi mýtopoetického původu; ona samozřejmost, s níž vedle sebe řadí pozemšťany se světci, vodníky a zvířaty, které zjevně komunikují lidskou řečí, připomene staršího z generačních souputníků – Josefa Ladu – byť bez onoho pro Ladu charakteristického satirického ostří nebo naopak venkovské idyličnosti, s větším důrazem na patos, podpořený nepostradatelnou kulisou jeho příběhů, kterou je vždy příroda. Sepětí horské přírody, lidí a čitelných symbolů, snoubících se v pozoruhodné grafické stylizaci vyznačuje volnou grafickou tvorbu, jakož i výtvarný doprovod knih Karla Jaromíra Erbena, Petra Bezruče, Josefa Kaluse i Jana Nerudy. Josef Baruch sám psal vzpomínkové prózy, jež rovněž doprovodil dřevoryty. To vše čeká nejen na své znovuobjevení v širším českém kulturním kontextu, jakož i na plné docenění a zhodnocení. Proto věřme, že dnešní výstava výběru tvorby Josefa Barucha, rodáka z Krásna nad Bečvou, je onou vítanou příležitostí, jak zájem o poznání Baruchova díla zintenzívnit a rozšířit za hranice jeho rodného města a kraje.