érie příležitostných pohlednic k vánočním svátkům, novému roku a velikonocím dovolila Baruchovi vytvořit vlastní lyrizující variantu tichého a štědrého svátečního světa, ve kterém nechybí nebesa, krajina, rostliny, město, domy a světnice, a v nich Ježíšek a dítě jako symbol čistoty, radosti a naděje. Jeho dětské postavy s výmluvnými gesty všude zřetelných jakoby zvětšených rukou, jsou monumentálně rozvrženy ve frontálním plánu a ve své až nedětsky vážné podobě si nesou sílu své vznešené dospělosti. Jemná, stříbřitě modrá gobelínová barevnost evokuje pocity zažívání atmosféry svátků i s jejich tajemstvími a současně je zahaluje do jemného závoje vzpomínek.

PhDr. Alena Podzemná